Synchronizované plavání - olympijský sport, který kombinuje plavání, tanec i gymnastiku

Ladné pohyby, choreografie sladěná do posledního detailu, barevné třpytivé plavky, výrazné líčení a sestava přímo do rytmů hudby. Jde samozřejmě o akvabely neboli synchronizované plavání - kombinaci tance, plavání a gymnastiky. To, co na první pohled vypadá jako elegantní pohyby, je však ve skutečnosti velká dřina, za kterou stojí hodiny a hodiny tvrdého tréninku ve vodě i na suchu, namožené svaly a pilování každého prvku do posledního detailu.

Akvabely neboli synchronizované plavání

Synchronizované plavání se nejčastěji označuje výrazem akvabely, pojmy umělecké plavání či závody akvabel jsou méně užívané. I samotný název synchronizované plavání však může být zavádějící, jelikož kromě dvojic a družstev mohou jako akvabely soutěžit i jednotlivkyně. 

Synchronizované plavání - historie

Historie synchronizovaného plavání sahá daleko do minulosti. Úplně první zmínky o synchronizovaném plavání lze pozorovat již v pramenech starých přes 4 tisíce let, které dokazují, že již staří Egypťané zahrnovali do povinné tělesné výchovy pro všechny dívky taneční pohyby ve vodě.

Pokud jde o moderní historii synchronizovaného plavání v podobě blízké tomu, jak známe akvabely dnes, pochází první ověřené zprávy z roku 1816, kdy vídeňské noviny otiskly zprávy o tom, jak vystoupila skupina plavců, kteří předváděli takzvaný vodní tanec.

Synchronizované plavání neboli druh sportu, který je známý jako spojení plavání a gymnastiky, byl dříve výhradně pro muže. Proto je zajímavé, že v dnešní době je synchronizované plavání výsadou žen. Jako akvabely mohou totiž na Olympijských hrách závodit výhradně ženy, a to je kromě moderní gymnastiky, která patří na hrách také pouze ženám, zcela ojedinělé.

Do povědomí široké veřejnosti se dostalo synchronizované plavání až ve 20. století, a to zejména díky průkopníkům, jako byla například australská plavkyně Annette Kellerman. Postupně se konala různá veřejná vystoupení, a k prvním závodům došlo roku 1930. O 50 let později se konečně synchronizované plavání dočkalo stálého zařazení mezi olympijské sporty.

Na Olympijských hrách se akvabely těší velkému zájmu dodnes - a to nejen co se aktivních účastníc týče. Synchronizované plavání je obzvlášť lákavé pro diváky, jelikož jde o skutečně estetický zážitek, srovnatelný s různými uměleckými tanečními vystoupeními. 

Synchronizované plavání - pravidla a disciplíny

Synchronizované plavání má 4 disciplíny, a to sóla, páry, týmy a kombinace. Synchronizované plavání se mohou učit děti již odmalička, avšak soutěže jsou omezeny věkem - akvabely mladší patnácti let se nemohou účastnit Olympijských her, mistrovství světa nebo světových pohárů.

Všechny mezinárodní soutěže akvabel probíhají podle "Pravidel FINA", což jsou pravidla závazná pro všechny kluby (oddíly) a členy Českého svazu plaveckých sportů. Každá soutěž pro akvabely v ČR se musí těmito pravidly řídit - bez ohledu na to, která organizace ji pořádá. 

Hodnocení synchronizovaného plavání

Za provedenou sestavu dostávají na závodech akvabely známky od 0 do 10 bodů, počítáno na desetiny. Bodování je tedy od perfektního provedení v podobě hodnocení “dokonale” nebo “téměř dokonale” přes “dobře” až po méně pozitivní “slabě, mdle” či v nejhorším případě “úplně špatně”. V případě volných sestav a kombinací se dávají známky dvě.

Co konkrétně se u synchronizovaného plavání hodnotí? První známka zahrnuje provedení (plaveckých způsobů, hnacích technik, přesnosti obrazců), synchronizaci závodnic spolu navzájem i s hudbou a obtížnost plaveckých způsobů, figur a obrazců.

Druhá známka patří uměleckému dojmu, který zahrnuje choreografii a její různost i nápaditost, využití prostoru, přechody, využití hudby a její interpretaci i celkové zvládnutí sestavy.

Kromě získávání bodů mohou však akvabely na bodech také ztrácet, a to podle pravidel, která určují srážky trestných bodů. V soutěži týmů, v technické sestavě nebo ve volné sestavě, je odečteno půl bodu od celkového součtu za každou závodnici, pokud se tým neskládá z osmi závodnic.

Body se odečítají také v případě, že je překročen limit 10 vteřin cvičení na břehu, že není dodržen časový limit sestavy včetně povolené tolerance, nebo že je překročen limit 30 vteřin nástupu na sestavu. Stejně tak jsou body odečítány, pokud akvabely během sestavy použijí dno bazénu či pokud selže hudební doprovod. Body se odečítají také sólistkám, týmům či párům, které vynechají požadovaný prvek a stejně tak pokud byl prvek proveden, ale nesprávně či neúplně. 

Kdy a jak začít se synchronizovaným plaváním? Už malé holčičky mohou být akvabely

Velké soutěže pro akvabely jsou omezeny věkem 15 let, avšak s tréninkem se začíná již mnohem dříve. Řada sportovních klubů má plavecká družstva přímo pro malé akvabely, kde se mohou již malé holčičky učit synchronizované plavání. Pravidlem pro přijetí bývají nejčastěji předpoklady v plaveckých základech, kdy malé slečny zvládají bez problému uplavat alespoň 10 metrů, a mnohdy bývá podmínkou věk alespoň 6 let.

Často lze narazit na přípravku, kde se malé holčičky učí nejrůznější prvky nutné pro synchronizované plavání, odkud ty nejšikovnější postoupí do závodního družstva, jehož příprava směřuje k vystoupením a pozdější účasti na závodech.

Pokud chcete, aby měla vaše dcera nějaký koníček a věnovala se sportu, avšak bez závodních ambicí a tréninku na vrcholové úrovni, i v tomto případě se může věnovat synchronizovanému plavání. Spousta oddílů nabízí kurzy pro akvabely i jen jako kroužek pro děti, kde se trénuje jak samotné plavání nejrůznějšími styly, tak gymnastika a pohybová taneční průprava.

Synchronizované plavání je sport, který bude děti bavit, naučí se koordinaci, zlepší kondici, a hlavně budou volný čas trávit smysluplně a v kolektivu.