Kamenosochařství aneb když se snoubí kamenictví se sochařstvím

Kamenosochařství lze nazvat skutečným uměním, v kterém se snoubí teoretické i praktické poznatky z oboru sochařství a kamenictví. Kamenosochař, nebo kamenosochařka musí mít zcela jistě pro tohle řemeslo i nadání. Tak jako u jiných uměleckých technik je zapotřebí i zde určité zručnosti a míry kreativity.

Samotné kamenosochařství spadá pod takzvané skulptivní sochařství, které se vyznačuje opracováním konkrétního materiálu, tedy tvorbou určité skulptury. Do tohoto oboru lze zařadit nejen práci s kamenem, ale například i s ledem, nebo dřevem.

Kamenosochařství a jeho historie

Umělecké řemeslo spojené se socháním kamene má velice dlouhou historii. Již v dávných dobách bylo kamenosochařství velice populární a mnozí slavní umělci za sebou zanechali neuvěřitelné výtvory. Nejvíce používaným materiálem byl mramor. Dodnes můžeme obdivovat například sochu Davida od Michelangela Buonarrotiho, kterou umělec vytesal právě z mramoru v 16. století. Známá je i socha Diskobola, jejíž autor byl Myrón. Tohle skvostné umělecké dílo se datuje mnohem dál než socha Davida. Bylo totiž vyrobeno již ve starověkém Řecku. V devatenáctém století pak byla postavena monumentální socha z kombinace materiálů jako je žula, beton, měď a ocel. Pakliže jste hádali Sochu Svobody, tipnuli jste si správně. O výstavbu tohoto dechberoucího výtvoru se zasloužili pánové Gustave Eiffel a Frédéric Bartholdi.

Kamenosochařství a nejčastěji používané materiály

Jak již samotný název uměleckého řemesla napovídá, k sochání je potřeba samozřejmě kvalitního kamene. Kamenosochařství se tak neobejde bez těchto materiálů:

• Pískovec: je horninou, která obsahuje převážně prvky křemene a slídy. V některých pískovcích je možné nalézt i stopy živce, či chalcedonu. V Česku se těží pískovec především na Uherskohradišťsku, kde oplývá největší kvalitou.
• Mramor: díky jeho sněhově bílé barvě, snadné opracovatelnosti, odolnosti a vysoké kvalitě byl velice oblíbeným materiálem ke kamenosochařství již historicky. Mramor se běžně skládá z grafitu, jílové hmoty, limonitu, hematitu. Některé jeho druhy mohou obsahovat i kalcit a dolomit. Těžba mramorového materiálu je v našich končinách soustředěná na Jesenicko a Českokrumlovsko.
• Žula: je z větší části složená z živce a křemene. V některých částech materiálu je možné objevit i menší množství turmalínu, nebo granátu. Žula se u nás těží hlavně v okolí měst Černá Voda, Blatná, Hraničná, Lipnice.

Velice zajímavým materiálem, který se rovněž používá ke kamenosochařství je kámen lávový. V podstatě se jedná o vychladlou sopečnou lávu, z které se stala hornina.

Kamenosochařství a potřebné vybavení

Bez čeho se zcela jistě umělec soustředící se na kamenosochařství neobejde je kamenická špice, která je vyráběná z pevného ocelového materiálu. Tvar kamenické špice se liší podle druhu opracovávaného materiálu. Na tvrdé druhy kamenů je určená ta se silnějším hrotem a na měkčí kameny se používá hrot špičatější. Aby bylo možné jednotlivé kousky kamene odloupnout do požadovaného tvaru, je zapotřebí ještě kamenické palice. Ta je zhotovována z různorodých materiálů, jako je například dřevo, železo, měď, guma, nebo hliník. Pakliže chce kamenosochař tvořit jemné struktury, potřebuje mimo jiné i železný zubák, nebo dvojzubák. Tyto speciální nástroje umožní odštípnutí kamene v malém množství. Obecně se dá říct, že kamenické náčiní je poměrně těžké. Práce v kamenosochařství tedy není žádný med. Jedná se o fyzicky náročnou činnost. Proto tolik kamenosochařek v oboru není a řemeslu tak dominují hlavně muži.

Autor článku: Iveta Berezkinová