Jaký je bejt slaměnou vdovou...

Pokud je chlap v pohodě a fakt vás miluje, na slámu nepůjde. Vo tom jsem přesvedčená. Takže si to slaměný vdovství užívejte do sytosti, nikdy nevíte, kdy zas budete mít chvilku sama pro sebe. To já ji mám zrovna dneska. Můj budoucí muž odjel za dlouholetym kamarádem, slavit jeho narozky. Vrátí se až zejtra...Pánská jízda jako vyšitá... a jestli tam bude sláma nebo baby, to mě nezajímá. Prostě mu veřim. Nejsem stíhouš obecnej...

Existujou i slaměný vdovci

I ženský občas vodjedou za nějakou svou kámoškou nebo na služebku a tak bývaj i chlapíci slaměnými vdovci, vo tom žádná. Votázka je, co během tý doby osamění činí. Tadyhle je výčet věcí, který dělám já, když jsem slamená vdova:

• Votevřu si to nejlepčejší víno pod sluncem a nasávám. 
• Koukám na ty nejvodpornější slaďárny, z kterých by měl můj drahej cukrovku.
• Žeru ty nejtučnější prasárny, z kterejch přiberu minimálně pět kilo.
• Dám si vanu, do který naleju obsah celý lahvičky pěny do koupele.
• Nevidim přes pěnu na cestu do vobejváku...
• Uklouznu a nabiju si kokos...
• A teď ještě občas venčim psa a sbírám jeho hovna.

No a jak milé ženy trávíte slaměný vdovství vy? A ostatně i vy pánové? Užíváte si to, nebo bulíte do polštáře? Von/nebo vona se vám vrátí! Teda, když nezabloudí na slámu... :-D