Co dětem vzala a dala distanční výuka?

Jak školáky poznamenal čas výuky na dálku? Dle průzkumů jim něco vzal, ale i dal. Ve výhodě jsou spíš introvertní povahy, kterým tento způsob učení může vyhovovat. A co bude dál? Dočkají se děti brzkého návratu do vzdělávacích zařízení?

Zvyk je železná košile

Děti si údajně na distanční výuku vesměs zvykly a do lavic se jim příliš nechce. Učení z domova kvitují především proto, že nikam nemusí chodit a mají určitý komfort, který jim školy nezajistí. Avšak u některých může klesat disciplína a vůle se učit. Vzdělávací zařízení přeci jen určuje jakési mantinely a řád. Někteří pedagogové tvrdí, že nejvíce přicházejí děti o praktické dovednosti, které zkrátka na dálku nelze učit. To se týká především odborných předmětů, pokusů apod.

Rozvoj samostatnosti jako pozitivum distanční výuky

Školáci sice částečně přišli o jakýsi řád ve škole a jejich disciplína může poklesnout, ale na druhou stranu je může naučit větší samostatnosti a logickému uvažování. Mnozí pedagogové kvitují to, že si děti umí lépe poradit s různými úkoly (vyhledávají si relevantní informace) a učí se více spolupracovat se spolužáky. Co se týká postoje učitelů k dlouhodobé distanční výuce, je spíš negativní. Až 90 % z nich tvrdí, že vyučování na dálku je složitější, náročnější a nedá to, co standardně prezenční výuka. Společenštějším dětem rovněž může chybět jistá socializace s vrstevníky. Návrat do lavic je zatím dle aktuální situace v nedohlednu.